Jak jsem jedla dřív

Jedním slovem: Strašně!

Už jako malé dítě jsem nebyla masožravec, vždy jsem dávala přednost bezmasým jídlům, jako jsou všelijaké zapečené brambory a těstoviny s omáčkami. Když jsem si jako starší doma něco uvařila, tak tomu ostatní většinou říkali „Kuřecí podvod“. Byla to převážně zelenina, tuna sýru, třeba těstoviny a 3 kousky masa… Pokud byste mě (i dnes) chtěli uctít dobrým jídlem, tak by to určitě nebyl steak nebo hambáč (ani domácí), dala bych přednost obyčejným zapečeným bramborám s česnekem a se sýrem, nebo pizze (sýrová, hawai) a moje nejvíc oblíbené jídlo na světě: smažák s hranolkama. Phlreich by ze mě měl radost 😀 Upřímně nechápu, co mu na tom jídle tak vadí… Není to žádná světová gastronomie, ale když to lidem chutná, co je na tom zlého? Samozřejmě pominu-li zdravotní dopad, který on nekritizuje. No nic… Prostě nemám problém rozdělit se o svou porci masa se svými spolustolovníky a vzít si od nich pár brambor…

Jsem sacharidožrout

Prakticky celý život, ale nevěděla jsem o tom. Před autonehodou jsem to neřešila, snědla jsem kde co a bylo mi to jedno, neměla jsem problémy. Mé tělo ještě nebylo tak zanesené a zanedbané, bylo mi jen 15 let. Po autonehodě jsem jídlo také neřešila, proč taky… Vnímala jsem sice narůstající váhu, ale vrásky mi to nedělalo. Nikdy jsem nepromeškala příležitost dát si hranolky. Po několika letech jsem musela začít řešit zdravotní problémy, které souvisely se týkaly mého močového měchýře. Došlo to až tak daleko, že jsem byla okolnostmi donucena podstoupit operaci zavedení urostomie. Nebylo vyhnutí, kdybych do toho nešla hrozila mi časem celková sepse organismu, ale to je na jiný příběh…

Po operaci se vše změnilo

Vzali mi kus střeva, dodnes si pletu kterého… toho, co ho máme ve svém těle víc. A tím se mi změnilo vyprazdňování, zažívání a příjem potravy. Samozřejmě jsem se chtěla vrátit ke svému způsobu stravování, ale nešlo to. Krátce po operaci jsem jednak jídlo v sobě neudržela, měla jsem problémy jíst určité potraviny a také jsem začala trpět průjmy. A ty mě trápily nejvíc, jíst jsem se pomalu zase naučila, i jsem jídlo v sobě udržela, ale průjmy se kolem mě točily neustále. Nejhorší bylo, že jsem nikdy nevěděla, co je způsobí. Většina lidí je schopná říct, které potraviny jim nesedí a vyhne se jim, pokud to jde. Já jsem to ale nikdy nevěděla a tak jsem se jen mohla domnívat, která potravina/jídlo mi to zapříčinily. A to byla příčina toho, proč se ze mě, sacharidožrouta, stal ultra sacharidožrout. Postupně jsem ze svého jídelníčku vyřazovala potraviny, po kterých jsem měla problémy. Jednou to byl jogurt, jindy smetana, pak to byla zelenina, nebo maso… Zkoušela jsem si domnělé problémové potraviny připravovat na různé způsoby, ale bez efektu. K tomu všemu mi ani nepomáhal fakt, že váha rostla rychleji a já jsem si to uvědomovala a chtěla jsem to řešit, ale nevěděla jsem jak. Nemohla jsem se ani spolehnout na to, že vyřazené potraviny opravdu způsobují problém, protože jsem je čas od času zkusila a bylo to v pořádku, ale příště už byl zase problém.

Rýže, kuřecí, brambory…

Můj jídelníček byl velmi stereotypní, většinou jsem jedla kuřecí maso na vodě se suchou rýží nebo bramborami, občas k tomu plátkový sýr. Zeleninu a ovoce jsem moc nezařazovala, protože jsem se domnívala, že vláknina v nich obsažená nedělá mému střevu dobře. Bílkovin jsem jedla opravdu málo a když už tak ve formě nekvalitních potravin, jako je průmyslově zpracované kuřecí maso (všichni víme, jaké svinstvo v něm je) nebo uzeniny (pouze šunky a párky). Oproti tomu jsem jedla opravdu hodně sacharidů, abych neměla hlad. Nikdy jsem neměla problém s přejídáním se, nebo řešením emočně vypjatých a krizových situací jídlem, ale těch sacharidů bylo prostě moc. A tak jsem se projedla k váze 99 kg!

Diety nejsou pro mě

Přestože jsem se snažila s váhou bojovat, netrpěla jsem na diety. Jediné, co by se za dietu dalo považovat, byla dělená strava. Tu jsem zkoušela asi 2x s nic moc výsledkem. Zkoušela jsem spíše jíst racionálně, což v té době znamenalo tukofóbii a vyšší příjem nízkokalorických potravin. Dnes vím, že to nebyla správná cesta, ale jako každý obor, i stravování se vyvíjí a denně získáváme všichni nové poznatky.

Člověk si zvykne na všechno, když musí

Zvykla jsem si na to, že si čas od času dám dietu ala rýže a kuřecí maso nebo suchý rohlík a čaj, abych se zbavila průjmu. Vždy to trvalo několik dnů, někdy však bylo obtížné se z toho dostat. Pamatuju si na vánoce, krátce před tím, než jsem potkala Jitku. Od konce listopadu do dubna jsem nejedla nic než jen rýži, kuřecí, rohlíky, brambory… Nemohla jsem se zbavit svých problémů s vyprazdňováním. Jistě si umíte představit, že to potrápí normálního člověka a teď si zkuste představit, jak to asi prožívá vozíčkář, který nemá vždy možnost bezbariérové toalety 😀 No, byla to občas opravdu sranda… Stalo se to součástí mého každodenního života, ale bylo to náročné.

Nešlo jen o jídlo

Byla jsem neustále unavená, vyčerpaná, o víkendu jsem spala klidně do dvou hodin odpoledne. Usínala jsem pozdě v noci, třeba ve 4, a to i když jsem druhý den vstávala do práce. Byla jsem pořád protivná, podrážděná a asociální. Nikam jsem nechtěla chodit, společnost mě nelákala, byla jsem raději zalezlá buď v posteli, nebo u PC za zataženými žaluziemi. Rodina občas vtipně prohodila, že bych čas od času měla vylézt ven, aby ostatní věděli, že mě někde nezahrabali. Bylo málo věcí, které mě dokázaly dostat ven, když jsem nemusela. Měla jsem pocit, že mi nikdo nerozumí, ale nedokázala jsem jim to vysvětlit. Psychicky jsem nebyla ani trošku v kondici, ale o tom se rozepíšu někdy příště. Byl to jen logický dopad strádajícího těla, jehož majitel buď ignoroval veškeré signály, nebo je dokázal sám řešit.

Prostě jsem si zvykla, protože jinak to nešlo.

Facebook0
Facebook
Instagram1k

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *