Pohyb

Nikdy jsem nebyla sportovec a netíhla jsem k pohybu, přestože jsem nikdy nebyla ani tlustá, byla jsem normální dítě a normální puberťačka.

Po autonehodě jsem se hýbala víc než dřív

Je to logické, ruce musely makat každý den, každý můj „krok“ na vozíku. Těsně po autonehodě, to mi bylo 15 let, jsem byla poměrně dost hubená. Přestože se mé svaly zapojovaly prakticky o 100% víc, než když jsem byla „choďák“, váha šla pomalu, ale jistě nahoru, ale ne nijak drasticky. Absolvovala jsem hodně rehabilitací a pak jsem si pár let válela šunky doma, když jsem začala studovat střední školu, dostala jsem se zase trošku k pohybu. Začala jsem hrát floorball, závodně střílet z luku, rekreačně basketball a tanec na vozíku. Nebyla jsem sice už hubená, ale váha byla alespoň stabilní. Po pěti letech, internátního studia, jsem se vrátila domů a tady už nebylo dost dobře možné dané aktivity provozovat. Párkrát jsem zkusila lukostřelbu, ale podmínky nebyly optimální.

U nás jdete půl hodiny do kopce… a pak jdete zase do kopce.

Abych trošku vysvětlila, proč to, tam kde žiju, nešlo… Žiju a pocházím z malého příhraničního města na západě naší krásné země. Je to historické, husistské, město a snad jediné město v ČR, které má náměstí z kopce. Nejsem velké město, je tu cca 13 tisíc obyvatel, není ani nijak geograficky roztahané… 3 sídliště, náměstí a to je asi vše. Problém je v tom, že u nás je vše buď z kopce, nebo do kopce. Terén pro vozíčkáře zrovna ne moc přívětivý. Když už bych překonala kopce, třeba na elektrickém vozíku, což by pak ale prakticky pozbylo smysl… Pak bych narazila na další překážky, jako jsou neupravené chodníky. Zdálo by se, že v tak malém městě by nemuselo být problém jezdit po silnici… souhlasím, ale také nejsem sebevrah, všichni víme, jaké dnes můžeme na silnici potkat řidiče. No a poslední a asi největší překážkou je tady u nás možnost aktivit. Přestože několik minulých vedení města investovalo nemalé finanční prostředky do rozvoje města v oblasti sportu, tak tu prakticky nemám, co dělat. Nejsou tu žádné zájmové aktivity, kam bych se mohla zapojit. Máme tu krásný stadion, ale na tom bych tak akorát mohla jezdit dokola a dělat šaška lidem v oknech protilehlé bytovky. Plavat jsem nikdy neuměla, nějak nemám k vodě moc kladný vztah… a v konečném důsledku by mě do bazénu stejně asi nepustili, nejsou na handicapované připraveni. Je tu několik posiloven, ale hádejte co? Žádná z nich není bezbariérová, za což se na majitele samozřejmě nemůžu zlobit a to je asi tak vše… Jo, abych nezapomněla – samozřejmě byla moje první volba obyčejná jízda, ve smyslu procházky. Ale tady jsem také neuspěla, je tu prakticky jen jedno místo, kam se můžu nechat dopravit autem a pak sama aktivně jezdit (abych si taky trošku odpočala od ponorky z domova). Je to stará alej u řeky, bohužel nejsem sama, kdo si na ni vzpomněl, každé tři vteřiny kolem vás projede cyklista, bruslař na inlinech, maminka s kočárkem atd. Což by ještě nebylo tak hrozné, ale tato alej má starou asfaltku, kde se musím co metr vyhýbat nějaké díře, takže pohyb je tam spíš adrenalinovým sportem. A věřte mi, že se vážně nevymlouvám, zkoušela jsem to a jezdila jsem tam, ale v posledních letech tam byl provoz opravdu hustý, cesta čím dál horší, takže jsem to vzdala. Nyní by snad měla být už cesta opravená, ale tato alej se díky záplavě cizích dělníků stala docela nebezpečnou, bylo tam už pár incidentů.

Takže tak, chtěla jsem se hýbat, ale chyběly mi možnosti. V žádném případě tohle neberte jako fňukání, jde pouze o podání reálného pohledu. Nikomu nic nevyčítám, na nikoho se nezlobím. Je mi jasné, že tak malé město nebude investovat obrovské částky do bezbariérových úprav budov, když je tu velmi malé procento lidí, kteří by to reálně využili. Na druhou stranu… je tu poměrně dost seniorů s kompenzačními pomůckami a maminek s kočárky, ale tohle já nevyřeším… Navíc je to také otázka na soukromé vlastníky budov, protože ty státní by z principu bezbariérové být měly. I když… někdy vám napíšu výpravný příběh o tom, jak se čas od času vypravím do místního kina/divadla 😀

Celou dobu od autonehody jsem žila v paneláku, v sedmém patře, kde jsem se přes veliký shod nemohla sama dostat do vchodu. Nyní jsem konečně v rodinném domě, můžu sama ven a jít na procházku cca 100m tam a zpátky, než dorazím k silnici, kde není chodník, tedy je, ale už není ani moc vidět a řidiči o něm nevědí.

Zkoušela jsem cvičit doma, ale nebavilo mě to

Nebyla jsem ještě odhodlaná, nevěděla jsem, jak na to, a jak to dělat správně. Opravdu hodně mi pomohla Věrka, která se mi věnovala a vytvořila sestavu cviků přímo pro mě. Netvrdím, že jsem hned od prvního dne cvičila poctivě a každý den. Chvíli mi trvalo než jsem si to zajela a stalo se to součástí mého režimu. Probudila ve mě zájem o mé tělo, o to co mě bolí, jak sedím apod. Začala jsem si vyhledávat videa a cviky a trošku prohlubovat vědomosti. V současnosti mě má pod svými křídly Jindřiška, ke které chodím 1x týdně na hodinku individuálního cvičení, od které jsem se také hodně naučila, můžu s ní konzultovat cviky a nápady a vždy od ní odcházím hezky protažená a zahřátá.

Nepotřebuju posilovnu

Mé tělo na ní stejně není připravené, abych mohla správně a aktivně posilovat konkrétní svaly, musí být mé tělo v kondici. A na to se stále necítím. Zvládla jsem sice eliminovat už pár zlozvyků, jako je třeba špatné držení zad, ale nejsem tak daleko, abych si v posilovně neublížila. Nechci mít vytvarované bicepsy a pekáč buchet na břiše. Stačí mi, když mě nebudou bolet záda a za krkem, ruce mě unesou a uvezou a budu spokojená. Vystačím si s kardio cvičením a lehkým posilováním zad, ramen a paží. Stejně tak je pro mě velmi důležité protahovat přetížené části těla, konkrétně ramena a krk, abych přecházela problémům.

Můžu s klidnou duší říct, že se konečně hýbu tak, jak jsem si vždy přála a nepotřebuju k tomu posliovnu, drahé vybavení nebo tým trenérů. Stačilo změnit úhel pohledu a hledat na místech, která mě dřív nenapadla, trošku víc se zajímat o své tělo a nebýt líná 🙂

Facebook0
Facebook
Instagram1k

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *